Dovolená: Chorvatsko je jistota

Blíží se léto a dá se očekávat, že i letos si nejvíce Čechů zvolí za cílovou destinaci Chorvatsko. Mezi výhody této země patří vedle jazykové blízkosti, čistého moře a přijatelných cen i fakt, že se dá doprava poměrně snadno zvládnout vlastním vozem.

Vy to zvládnete. A co auto?

Samotná cesta začíná o mnoho dříve než prvním dnem dovolené, případně víkendem před ní. Úplně nejprve je třeba reálně zvážit, jestli máte vůz schopný vzdálenost kolem osmi set kilometrů zvládnout. U vozu pár let starého (nebo spíše nového) nebude problém, ale jízda v letité felicii nebude nijak příjemná a riziko, že vůz vypoví službu, je až příliš vysoké. Případné opravy budou pak stát mnoho peněz, nervů a dokážou úplně zkazit celou dovolenou. Naštěstí je možné si půjčit zánovní vůz, například operativní leasing přijde v této situaci vhod.

Pokud uznáte (nebo v servisu uznají), že automobil je pro tuto cestu vhodný, před cestou rozhodně nezapomeňte zkontrolovat tlak v pneumatikách, olej v motoru, vodu v chladiči, nechte vyčistit klimatizaci a podívejte se i na povinnou výbavu: autolékárničku, reflexní vestu, výstražný trojúhelník, rezervu, náhradní žárovky do světel a další. Podle toho, přes jaké státy plánujete jet, si nastudujte, co v těchto zemích požadují jako povinnou výbavu. I tím se vyhnete zbytečným nepříjemnostem.

Kudy povede cesta?

Do Chorvatska lze jet mnoha cestami, hlavním faktorem je pochopitelně odkud Češi vyjíždí. Obecně se ale jako nejčastější hraniční přechod uvádí Mikulov. Tato trasa pak vede po rakouské dálnici (známka vyjde na 8,90 Euro za 10 dní) do Vídně, Gratzu, pak přes slovinský Maribor (opět po dálnici, zde je týdenní známka za 15 Euro) do Záhřebu, hlavního města Chorvatska. A z něj pak do té které vybrané destinace, kde máte domluvené ubytování. Pomůže GPS navigace, ale je potřeba mít mapy Evropy a ne pouze české – ty jsou v zahraničí celkem zbytečné.

Pro cestující z Moravy či Slovenska pak přichází v úvahu jet na slovenskou Bratislavu (po dálnici to vyjde na 10 Euro za desetidenní známku) a přes přechod Rajka do Maďarska. Tam je nejlepší jet na Gyor a za tímto městem sjet z dálnice směr Veszprém. Po napojení se zpět na dálnici (maďarská dálniční známka stojí v přepočtu asi 250 Kč na 10 dní) u Balatonu se již celkem snadno dá dojet na hraniční přechod Goričan a rovněž po dálnici až do Záhřebu.

Dálniční známku nebudete potřebovat v Chorvatsku. Zde totiž funguje sofistikovaný systém, ve kterém řidič při vjezdu na dálnici dostane kartu, kterou při sjezdu z dálnice odevzdá a zaplatí podle délky cesty, obvykle je to 20 – 30 kun (přibližně 60 – 100 Kč) na 100 km. A co více, tento poplatek je možné platit i v eurech nebo platební kartou.

Cestu do zahraničí zvládne i zachovalý veterán. Jen cesta pravděpodobně nebude tak komfortní jako v moderním voze. Foto: Martin Singr

Předpisy jsou dané

Během cesty je pochopitelně nutné dodržovat předpisy. Naštěstí jsou ve většině zemí podobné jako v Česku – platí tedy povinnost svítit světly i za dne, zabezpečit děti v automobilu a používat bezpečnostní pásy i na zadních sedadlech, pokud jsou přítomny. Děti do dvanácti let musí sedět na zadním sedadle a být připoutány. Pozor na kruhových objezdech ve Slovinsku i v Chorvatsku – platí zde přednost zprava.