Mýto v ČR: Má šanci na zavedení?

Mýtné brány fungují celkem bez problémů na dálnicích a občas se objeví diskuze na téma zavedení tohoto poplatku také za vjezd do města. Starostové se obávají, že by to byla jejich politická sebevražda, motoristé nic platit nechtějí, ale obyvatelé měst zase nechtějí dýchat špinavý vzduch. Jak mýto funguje jinde a je skutečně všelékem?

Mýto není žádnou novinkou. Dokonce několik evropských měst má zpoplatněný vjezd do centra. Z nich nejznámější je pravděpodobně Londýn. Průměrná rychlost dopravy v centru zde byla 15 km/h, dopravní kolony způsobovali komplikace finanční i zdravotní a tak bylo třeba radikální reakce. Letos v únoru to bylo deset let od doby, kdy byl zaveden poplatek liber (dnes je to již dvojnásobek) pro řidiče, kteří mezi sedmou ranní a šestou večerní vjeli autem do vnitřní zóny města. Obyvatelé domů ve vnitřní zóně mají slevu 90 %.

Náklady na vybudování a provoz nejsou zrovna zanedbatelné, ročně asi 100 milionů liber, nicméně systém vydělá každý rok dvakrát tolik. Po několika letech bylo uvedeno, že sice ubylo aut a zlepšila se MHD (z peněz získaných na mýtu se pořídily nové autobusy), ale stav ovzduší se výrazně nezlepšil. Toto zjištění jen potvrzuje slova kritiků, kteří tvrdí, že je třeba vyhnat z centra staré vozy a náklaďáky a ne omezovat všechny.

Londýn byl inspirací i pro jiná města, třeba pro Stockholm. Zde jsou poplatky od dvou eur (ve špičce) po nulu (v noci, o víkendech a o svátcích). Počet aut se snížil o čtvrtinu, městská doprava se zrychlila a i finanční stránka vyznívá pozitivně. I zde se k identifikaci využívá kamer. Mýto se pak platí také třeba v New Yorku, na mostech a tunelech v Manhattanu nebo v Singapuru (tam už od sedmdesátých let) a v mnoha dalších městech po celém světě.

Omezte jen staré vozy!

Odpůrci mýta však říkají, že již platí daň z konvenčních pohonných hmot (alternativní jako plyn či elektřina jsou zvýhodněny) a silniční daň. Nevidí proto důvod, proč platit více jen za to, že chtějí svým vozem do města. Mýto ale nerozlišuje, jestli do centra vjíždí starý nebo moderní automobil, přestože emise toho dříve vyrobeného mohou být i několikanásob­ně vyšší.

V Německu (ale také v Dánsku, Japonsku, Nizozemí, Švédsku nebo ve Velké Británii) od března 2007 tento problém řeší nízkoemisní zóny, které fungují například v Berlíně, Dortmundu, Kolíně nad Rýnem nebo Hannoveru a stále se rozšiřují. Auta dostávají různobarevné samolepky dle emisí a dle nich pak mohou či nemohou vjíždět do center měst.

Pomohlo by mýto snížit počet aut v Praze? Pravděpodobně ano. Foto: Martin Singr

Před pár dny pak dostala zelenou i české města, které chtějí tyto zóny zavést. Ministerstvo životního prostředí ČR totiž podalo návrh na jejich zavedení ve městech a obcích ČR, vláda tento dokument přijala a prezident připojil svůj podpis. Předpokládá se, že první bude Praha. Po magistrále vedoucí skrz město totiž denně projede 100 000 aut a to je několikanásobně více, než na kolik byla kdysi budována.

Po případném zavedení zón mají řidiči rok se na změnu připravit – tedy koupit více ekologický automobil. Pak si vylepí na vozy plaketu označující první (emisní norma EURO 1 nebo horší), druhou, třetí nebo čtvrtou skupinu. V té poslední, zeleně označené, pak budou hybridy a elektromobily. Ty kromě ekologických předností bodují také nízkými provozními náklady.