Ekologická likvidace vozidel: Jak vydělat na vraku

Prodej starého auta s velkými emisemi je vlivem legislativy prakticky nemožný a uložit jej tzv. do depozita lze jen na rok. Jediné řešení, které je, je nechat auto ekologicky zlikvidovat.

Dříve to bylo za poplatek, nyní ekologická likvidace vozidel vlastníka nestojí ani korunu, pokud tedy vozu nechybí podstatné součástky. Motorista odevzdá svůj vůz a výměnou dostane potvrzení, se kterým se vydá na „dopravák“ a tam se vozu po ověření pravosti protokolu zbaví i co se formalit týká. Když nějaká součástka chybí, musí se platit poplatek v řádu stokorun. Běžná praxe domácích kutilů, že se díky „nepotřebnému“ motoru postaví třeba malý traktor na dříví, tedy není ve spojení s předpisy zrovna podporována.

Motoristé však tu a tam než opustí kovošrot, nechají tam kromě auta i nějakou tu stovku. Není to potřeba, podle Státního fondu životního prostředí dostávají tyto provozovny peníze za zpracování každého vraku. Někdo dokonce nabízí za vrak i peníze a to motivuje majitele vraků k odevzdání.

Z vysloužilých vozů pak lze získat mnoho druhotných surovin, jako třeba sklo, ocel, zinek nebo hliník. Mohlo by toho být více, ale chybí kapacity. Třeba zpracovatelů molitanů ze sedaček je v ČR poměrně málo, dopravit pneumatiky na recyklaci v Ostravě je pro změnu dražší než uložit je na skládku. Ministerstvo životního prostředí proto neustále přemýšlí, jak vylepšit systém dotací, aby se z vraků dostalo maximum surovin k opětovnému využití a zároveň neutrpěl rozpočet.

Nesmí (téměř) nic chybět

Vzhledem k tomu, že vůz je cenným zdrojem těchto surovin, nemělo by nic chybět. Vrak musí obsahovat hlavní části, tedy karoserii, motor, převodovku, nápravy a případně i nosný rám. Drobnosti jako rozdělovač, startér, alternátor nebo interiér vrak obsahovat nemusí. Vůz může být i po požáru, ale opět s všemi podstatnými částmi. Pokud majitel třeba převodovku nutně potřebuje do druhého vozu a z nějakého důvodu nelze namontovat na vrak tu špatnou, ekologická likvidace může být provedena i tak, ale s poplatkem.

Nejen, že se za ekologickou likvidaci vozidel neplatí, nějakou tu stovku za vrak lze i získat. Foto: Martin Singr

Není problém, když vrak vozu obsahuje některé provozní náplně, včetně elektrolytu z autobaterie, paliva, brzdové kapaliny, oleje, nemrznoucí kapaliny apod. Existují totiž přístroje, které si s tím umí poradit. Samozřejmě, že kdo jezdí ekologicky, tedy na LPG či CNG, musí mít možnost ekologicky auto i zlikvidovat, jen je třeba nejprve vyjmout nádrž. Majitel však opět nic neplatí.

S trochu nadsázky by se dalo říct, že vozový park v ČR je vrakovištěm Evropy. Současné u nás jezdí více než 7 200 000 aut a z toho téměř dvě třetiny tvoří osobní auta. Problém je, že statistika zahrunuje i nepoužívaná, extrémně stará auta. Od roku 1999 se průměrný věk aut u nás drží mezi 13 a 14 lety. V porovnání s Německem a Rakouskem (okolo osmi) je to rozdíl. ČR je na úrovni zemí jako Srbsko nebo Rumunsko. „Je to poněkud tristní vzhledem k tomu, jakou jsme velmocí ve výrobě automobilů,“ říká k stáří automobilů v ČR Antonín Šípek ze Sdružení automobilového průmyslu a navrhuje začít systematickou obnovu vozového parku.