Škoda 1202 - 7. díl seriálu Vozy poválečného Československa

Foto: Harold – wikimedia Když jsme se naposledy bavili o užitkových vozech, povídali jsme si o Škodě 1200/1201 a dnes si něco řekneme o její nástupkyni – Škodě 1202 přezdívané „stejšn.“ Ta se již nevyráběla jako sedan, protože funkci osobního vozu zastávala menší Octavia. Vyráběla se tedy výhradně v užitkových verzích. Výroba probíhala v letech 1961 – 1971 a vyrobilo se 60 137 vozů.

Karosářské varianty

Základním karosářským provedením byla verze STW (Station Vagon). Jedná se o obdobu dnešních MPV – prostorný pětimístný interiér a velký zavazadlový prostor přístupný horizontálně děleným víkem. Zajímavostí je třídveřová karoserie, protože vůz měl zadní dveře pouze na straně spolujezdce. Druhým provedením byla dodávka. Ta byla v podstatě totožná s STW, ale měla zaplechovaná zadní okénka, úsporněji řešený dvoumístný interiér a mezistěnu s okénkem za sedačkou. Dodávka byla často používána jako sanitka či jako pohřební vůz, který neměl redukci ani jinak upravenou převodovku, proto se musela v pohřebním průvodu „pálit“ spojka, aby vůz jel dostatečně pomalu. Další verzí je pick-up. Ten byl vybaven praktickou korbou o délce 1940 mm, která se kryla plachtou a přístup k ní vedl skrze vertikálně dělená dvířka.

Rozměry vozu

Karoserie byla dlouhá 4 485 mm, široká 1700 mm a vysoká 1580 mm. Rozvor činil 2685 mm. Hmotnost byla závislá na provedení karoserie. Pohybovala se lehce nad jednou tunou. Nosnost vozu byla velmi slušných 700 kg.

Pohonné ústrojí

Motor pocházel ze Škody 1202. Jednalo se tedy o zážehový čtyřválec o objemu 1221 ccm a mírně zvýšeném výkonu 34,6 kw při 4500 otáčkách za minutu. Maximální rychlost činila 100 km/h. Spotřeba paliva byla 9,4 litru na sto kilometrů. Vůz měl klasickou koncepci pohonu, tzn. motor byl uložen vpředu a poháněl zadní kola. Převodovka měla čtyři stupně, přičemž druhý, třetí a čtvrtý měly synchronizaci. Řadicí páka se stejně jako u předchozích typů nacházela pod volantem. Vůz byl poměrně odolný a měl slušné jízdní vlastnosti, proto jej Škoda nasazovala v automobilových závodech. Samozřejmě se žádného důstojnějšího výsledku dosáhnout nepodařilo. Jediným, leč velmi úsměvným, úspěchem je Fouskovo vítězství na rychlostní zkoušce jedné z alpských soutěží. Sjíždělo se z Turachu do údolí a tehdy u „dvanáctsetdvojky“ selhaly brzdy. Jejímu pilotovi se naštěstí podařilo vůz udržet na trati a ve zdraví dojet do cíle zkoušky. Světe div se – dosáhnul nejrychlejšího času ze všech! Foto: Harold – wikimedia